Došel mejl a pak
„Helou jak Vy se mate, ja našel Vaše adresa a chtít být Váš přítel, kámoš“ – už jsem to málem smazal jako standardní spamík, ale pak čtu dál –
„Mi dovolujem si napsat Tobje jako světová kapacita-znalec co oborník a koumes na všechno co je bílé a má kola… Ja už rok tady u nas dělat svata šéf a mi tet delat pozadek-orduńk. No a pry tom najit co od vas z Čech to podle regisr karta to sesem dostat po světová válka dvě. To se tu u nas zvažovatže seňor Hujer by mohl dělat velka sef jak vy řikat – svatej fotr, on boží on mít několik manželka a on je všěcka uspokojit a on s nima vydržet obrovska muka jak ja říkat on hrdina a tak scházet malo a a ON bejt fakt svatej. ON sobje už poslat povlečení a taky to kadilo a wcbudka vjednom a taky slavnostni a na přehlidku to kolo. No ale potom přijit zima, únor a šlus, konec, finýto. Náhrada za seňor Hujer neumět šlapat a u mas nikdo nemít rád guma, to nedobře pro naše ovce, a tak nešlapat pak ani Jan z Polska, a ani Her Racinger nešlapat oni radsi vozit se v byla Papamobyl. No atak pořad to bicykl ležet v depozi asedat na něj mouchy a prásitse na tu kásu, co ani bůh nevidět. No jak ja rozhod tak kluci v kapuci neopisovat knížka a radsi oprasit jako nova lak srovnat hranata guma dát nová duse – těch u nas dost – no a já to zejtra poslat tam šupito presto Vasi slavna pošta k Tobě jako dárek na furt aza darmo… S tesařovým pozdravem – zduř Bůh Vás František Jorge Mario Bergolio.“
Překlad Gogole
No neuběhl ani měsíc a přifuněla poštačka z balíkem a v něm tohle –
AVE HUJER
